Rozhovor s Pavlou Gomba, výkonnou ředitelkou UNICEF Česká republika

Přístup k pitné vodě je pro nás v Evropě samozřejmostí. Otočíme kohoutkem a voda teče. V jiných částech světa je to ale každodenní boj o přežití, o zdraví, o důstojný život. UNICEF se dlouhodobě snaží tuto nerovnost měnit a společnost ENERGIE AG BOHEMIA je dlouholetým partnerem. V rozhovoru se dozvíte, proč je voda jedním z klíčových témat této organizace, jaké překážky stojí v cestě k jejímu zajištění i jak konkrétně může pomoci každý z nás?

Proč je přístup k pitné vodě jedním z hlavních témat UNICEF?

Bez vody se nedá žít! Tak jednoduché to je. Bez vody se nedá vařit, nedají se koupat děti, není možné udržovat hygienu, není možné provozovat školy ani nemocnice.

Přístup k pitné vodě je proto jednou z hlavních priorit UNICEF, protože má zásadní vliv na zdraví, vzdělání a celkovou kvalitu života dětí po celém světě. UNICEF se zaměřuje na budování vodovodních systémů, studní a sanitárních zařízení v nejvíce postižených oblastech světa, aby zajistil udržitelný přístup k čisté vodě pro všechny.

Jaké dopady má nedostatek čisté vody na život dětí ve světě?

Každý den zemře více než 1 000 dětí mladších 5 let na nemoci související s kontaminovanou vodou a hygienou. Jen si představte, tisíc ztracených dětských životů každý den!

Průjmová onemocnění, cholera nebo tyfus jsou jednou z hlavních příčin úmrtí dětí do pěti let.

Existují ale i méně viditelné dopady, například na vzdělání dětí. V mnoha oblastech světa děti, zejména dívky, často musí chodit mnoho kilometrů pro vodu, což jim brání v docházce do školy. Zajištění přístupu k bezpečné pitné vodě tedy přispívá nejen ke zdraví, ale i ke vzdělání a celkovému rozvoji dětí. Například víme, že když ve školách chybí oddělené toalety pro chlapce a dívky, 11 % dívek ve vyšších třídách kvůli tomu školu nedokončí.

Co nejvíce brání lidem v rozvojových zemích v přístupu k pitné vodě?

Mnoho oblastí nemá dostatečný systém vodovodů, studní nebo čistíren vody. Když se podíváme do naší vlastní historie o několik století zpět, lidé byli odkázáni na studny, prameny, řeky a rybníky. Ve městech byly často budovány kašny a vodovody, ale jejich kapacita nebyla vždy dostatečná a často se vodou šířily nebezpečné nemoci.

V mnoha tropických oblastech lidé nemají prostředky na vybudování vrtů, takže pijí povrchovou vodu, která je často znečištěná bakteriemi a parazity. Já sama jsem jednou v Zimbabwe pila dešťovou vodu z rezavých barelů, i když jsem věděla, že to může být smrtelné – žádná jiná voda ale nebyla k dispozici, a to je realita, ve které tamější rodiny žijí trvale. Lidé v chudých komunitách si často nemohou dovolit platit za vodu nebo investovat do vlastních zdrojů, jako jsou filtry či studny.

Bohužel se projevují i klimatické změny: dlouhodobá sucha, nepravidelné srážky nebo povodně mohou ovlivnit dostupnost vody a zhoršit její kvalitu.

A samozřejmě velkým problémem je i politická nestabilita a konflikty – války a nepokoje mohou zničit vodní infrastrukturu a znemožnit přístup k bezpečné vodě, čehož jsme svědky například na Ukrajině. V krizových situacích zajišťujeme rychlé dodávky vody například prostřednictvím cisteren nebo tablet na čištění vody, jinak vždy preferujeme místní trvalá řešení, jako jsou studny nebo vodovody ve školách a zdravotnických zařízeních.

Je to spíš otázka technologií, financí, nebo politické situace?

Voda a hygiena je náš finančně nejnáročnější program, protože vyžaduje investice, geologický průzkum, odborníky, speciální techniku, pro každé místo jiné řešení. Například ve Rwandě jsem byla svědkem otevření vodovodu pro 60 tisíc lidí. Výstavba však byla velmi náročná, protože jde o vulkanickou oblast, kde je půda velmi porézní a voda prosakuje do velkých hloubek, takže je nutné pro její zajištění vrtat extrémně hluboko.

Jiná řešení si vyžadují podmínky například v Himálaji, kde sice je vody dostatek, ale komunity jsou velmi roztroušené, vesnice pro ně doslova znamená jeden domek na jednom kopci a druhý domek na kopci, který je na dohled, takže je nutné vodu vést z velké dálky a často i prameny obnovovat. Český UNICEF dlouhodobě pomáhá s vodou a hygienou v Bhútánu.

Pomohli jsme instalovat vodu, toalety a umývárny v několika desítkách klášterních škol a zdravotnických střediscích. Zde také zajišťujeme ohřívače vody, protože vysoko v horách teploty často klesají pod bod mrazu – a kdo by se v takovém prostředí sprchoval ve čtyři ráno ledovou vodou? Mám ale vždy radost z toho, když po čase mohu vidět výsledky, vrátit se na stejné místo, vidět, že umývárny stojí a fungují, že děti jsou méně nemocné, že mají lepší stravu, že chodí do školy, prospívají a jednou budou mít možnost se o sebe samy postarat.

Projekty UNICEF často cílí na země jako Uganda. Proč právě v těchto oblastech?

Naším posláním je zachraňovat dětské životy tam, kde je situace nejhorší. UNICEF při svém vzniku po 2. světové válce pomáhal i dětem u nás v Československu a dalších zemích Evropy, takže mnozí z nás by možná nebyli na světě, kdyby tehdejší děti nedostaly od UNICEF léky, sušené mléko, vitamíny, stravu a zázemí. I dnes se soustředíme na oblasti, kde je nejvyšší dětská úmrtnost a chudoba, nebo oblasti, kde proběhla přírodní katastrofa nebo ozbrojený konflikt – prostě tam, kde jde doslova o život.

Dělá UNICEF i nějaké projekty v Česku?

Česká republika je země, která má dostatečné znalosti i prostředky na to, aby svoje problémy zvládla a nepotřebovala pomoc ze zahraničí. Považujeme ale za důležité u nás podporovat rozvoj dětí a budování zdravého a podnětného prostředí, k čemuž slouží projekt Města přátelská k dětem. Dáváme českým dětem hlas ve výzkumu Mladé hlasy, který realizujeme nepřetržitě už od roku 2001, takže o tom, jak se mění dětství v Česku, víme víc než kdokoliv jiný – a nejenom to, přispíváme k řešení problémů, které se v dětských názorech a odpovědích objevují.

Mně osobně dělá radost projekt Dítě Česka, ve kterém oceňujeme aktivní a nadané děti, které jsou u nás pozitivním příkladem pro ostatní. A také se těším na spuštění programu na duševní podporu pro děti a dospívající, který letos připravujeme se Spotify. Jde o sérii podcastů, kde děti najdou odbornou pomoc pro problémy s úzkostmi, depresemi, šikanou, stresem, ztrátou blízké osoby a dalšími situacemi, které jim často způsobují velké starosti a problémy. Apelujeme také na to, aby se rozšířila psychologická podpora dětí ve školách, které často slouží jako prvotní záchranná síť v případě problémů.

Můžeme jako firma pomoci více než jen finanční podporou?

Finanční podpora je nesmírně důležitá, protože díky ní můžeme zajišťovat pitnou vodu tam, kde její nedostatek ohrožuje dětské životy. Velmi si vážíme příspěvků, které nám poskytujete. Jsme ale rádi, že naše partnerství je mnohem širší a ENERGIE AG BOHEMIA je i partnerem Světového dne dětí, který 20. listopadu po celém světě upozorňuje na dětská práva. Mám radost, že kromě řecké Akropole, Empire State Building v New Yorku, Niagarských vodopádů nebo Opery v Sydney v tento den svítí modře i Vodárenská věž v Českých Budějovicích. A samozřejmě pomůže i jakákoliv podpora v komunikaci našich témat k veřejnosti, zákazníkům, zaměstnancům, partnerům.

Jak vnímáte roli firemní odpovědnosti v pomoci dětem?

Firemní odpovědnost v pomoci dětem vnímám jako klíčovou součást udržitelného a etického podnikání. Firmy mají možnost významně ovlivnit kvalitu života dětí prostřednictvím různých iniciativ, kromě finanční podpory může jít o investice do vzdělávacích programů, stipendií, mentoringu či technologií usnadňujících dětem přístup ke kvalitnímu vzdělání, stejně jako vytváření dobrých podmínek pro své zaměstnance – rodiče. Vybavuji si jednu z dětských odpovědí ve výzkumu Mladé hlasy, kde si jedna holčička přála, aby firmy zavedly maximální pracovní dobu, po které musí opustit zaměstnání, a rodiče mohli být s dětmi víc doma.

Ale i ve světě UNICEF řadu problémů řeší právě ve spolupráci s firmami. Například díky partnerství UNICEF a výrobců čaje ve Rwandě už děti česaček netráví denně hladové dlouhé hodiny na zádech matek, které sbírají čaj, ale mohou si hrát a učit se ve firemní školce. Ženy díky tomu více nasbírají, více si vydělají a o děti je lépe postaráno.

Co byste vzkázala lidem, kteří si nejsou jistí, zda jejich podpora UNICEF skutečně pomáhá?

UNICEF pomáhá řešit problémy přímo v místech, kde vznikají. Pracujeme i tam, odkud se jiné organizace stahují, například zůstáváme s dětmi v Afghánistánu, Jemenu, na Ukrajině, dokonce i v Severní Koreji. Kdekoliv na světě se něco stane, UNICEF tam je a během několika hodin může nastartovat humanitární programy na záchranu dětských životů. Tato pomoc má smysl z mnoha důvodů a například pandemie covidu nám ukázala, jak je důležité, aby i na nejvzdálenějších místech planety měli lidé vodu, hygienu a léky, protože svět je propojený, a pokud chceme chránit sami sebe, tyto základní věci pro prevenci nemocí musí být přístupné všem. Nemluvě o tom, že místo, kde se narodíme, si nikdo z nás nevybral a my věříme tomu, že každé dítě na světě má právo na život, zdraví, vzdělání a ochranu.

Jak si mohou být dárci jistí, že jejich příspěvky skutečně pomáhají?

91,8 % z každého daru jde na přímou pomoc dětem. Jako mezinárodní organizace UNICEF podléhá kontrole mezinárodního týmu auditorů, přičemž každý rok na kontrolu vysílá své auditory jiná země, aby byla zajištěna nestrannost a objektivita.

V každé zemi, kde UNICEF pomáhá, máme vlastní zastoupení a střežený sklad, kde jsou uschovány zdravotnické potřeby, léky, výživa a vše ostatní, co pro svou práci využíváme. UNICEF v maximální míře využívá místní pracovníky, kteří znají místní jazyk, kulturu a dokáží zajistit přijetí našich programů, avšak v každé zemi je přibližně 10 % pracovníků mezinárodních, kteří “rotují” a zajišťují kontrolu a takové programy, jejichž rozvoj může být v dané zemi politicky citlivý. Tam, kde to je možné, využíváme také dobrovolníků. Např. očkovací kampaně jsou založeny na práci tisíců vyškolených dobrovolných zdravotníků, kteří jdou dům od domu a proočkují děti i v té nejméně přístupné vesnici.

To nejdůležitější jsou ale výsledky: za UNICEF jsou miliony zachráněných dětí, které dostaly možnost chodit do školy a rozvíjet se.

Jaká situace nebo zkušenost Vás osobně nejvíce zasáhla při práci pro UNICEF?

Ve Středoafrické republice jsem s týmem filmařů zažila situaci, kdy mi šlo o život, přežili jsme jen díky šťastné náhodě. To je moment, který vám změní hodnoty a teď si mnohem více vážím života. Zbytečně neriskuji, ani na silnici😊, a často přemýšlím o tom, jak velkým darem je každý den, kdy tady na světě můžeme být a třeba i udělat něco dobrého pro druhé.

Sleduji také příběhy některých dětí z různých částí světa, které díky nám přežily těžké chvíle a teď žijí vlastní život. Díky tomu vím, že to všechno má smysl.

Foto: Archiv UNICEF