Adam Rynda

Pracovník technického úseku Vodovody a kanalizace Beroun, a.s.

Rozhovor s Alenou Janouškovou, specialistkou komunikace a marketingu skupiny ENERGIE AG BOHEMIA.

Jak jsem Adama poznala já?

Poprvé jsme se potkali na firemním přátelském utkání v hokeji. Já jako fanoušek, on jako hráč jednoho z týmů. Od pohledu sportovec s úsměvem na tváři. Do zápasu tehdy nastoupil s číslem 22. V oboru je celkem nový. Zajímá vás, jaká je jeho současná profese, co ho posouvá dál a jaké výzvy musel překonat? Čtěte dál . . .

Jak se Vám hrálo v dresu ENERGIE AG?

Jelikož hraju celý život hokej a z celého srdce ten sport miluju, užívám si každou chvíli na ledě. Zápas, který jsem odehrál za ENERGII AG proti ČEVAK, tak není výjimkou.

Ze začátku jsem byl trochu nervózní, a není se čemu divit. I když pro mě prostředí Budvar arény nebylo úplně neznámé, jelikož jsem tam už pár zápasů odehrál, lidé kolem byli noví a neznámí.

Stres ze mě rychle opadl, když jsem vkročil do naší kabiny, kde mě přivítal vřelým a přátelským pohledem Ivan Kafka (na foto vpravo). Chvíli po mém příchodu se začali trousit další spoluhráči a hned jsme se pustili do různých rozhovorů. To, že jsem nikoho neznal, nebyl vůbec problém, přece jen nás spojovala jedna věc: láska ke sportu, a především k hokeji.

Zápas se vyvíjel podobně jako můj příchod do kabiny. I když si možná někteří z diváků v určitých chvílích říkali něco jiného. Oba týmy totiž hrály naplno, nikdo nechtěl prohrát. Po skončení zápasu jsme se přesunuli do podniku, kde jsme měli objednané občerstvení jako odměnu za naše výkony, hodné olympiády.

Den se chýlil ke konci a já se mohl jen smát sám sobě, že jsem byl na začátku nervózní. Teď už se jen těším na další odvetný zápas.

Jste sportovec, co Vás sport naučil a můžete to dnes využít i ve své práci?

Sportu mohu jen a pouze děkovat za to, co mi dal. Sám nevím, jak by to dopadlo, kdybych s hokejem nikdy nezačal, nebo kdybych se ho vzdal. Mohl bych vyjmenovat spoustu dalších užitečných věcí, ale pro mě jsou tyto nejdůležitější. Hokeji vděčím za to, že se dokážu začlenit do společnosti. Je to přece kolektivní sport, kde celý tým hraje jako jeden. Další věcí, kterou bych rád vyzdvihl, je schopnost zvládat krizové situace. V hokeji máte často jen pár vteřin na to, abyste udělali správné rozhodnutí.

Ve VAK Beroun jste přes rok, jak byste představil svou pracovní náplň těm, kteří Váš obor neznají?

Pracuji na technickém úseku, konkrétně jako specialista provozně-technických činností.

Velmi zjednodušeně řečeno, jsem člověk, který se vyjadřuje k žádostem týkajících se vodovodních řadů, kanalizačních stok a vodovodních a kanalizačních přípojek – a všeho, co s tím souvisí.

Jaké dojmy si pamatujete z prvního pracovního dne ve společnosti VAK Beroun?

Na první den ve VAK Beroun si vzpomínám docela dobře. Věděl jsem, že mě čeká práce, která má přímý dopad na fungování měst a obcí, což ve mně vyvolávalo respekt. Byl jsem zvědavý, jak to celé funguje v praxi, nejen z pohledu technické dokumentace, ale hlavně z hlediska postupů a odpovědnosti. Překvapilo mě, jak dobře je všechno zorganizované a jak ochotní byli kolegové při předávání zkušeností.

Co jste se od té doby v práci naučil nového?

Nejvíc jsem se naučil v oblasti praxe – tedy jak konkrétně aplikovat technické normy a předpisy na reálné situace, které řešíme každý den. Zlepšil jsem se v orientaci v projektové dokumentaci a v posuzování, zda jsou navržené přípojky a trasy v souladu s našimi standardy a možnostmi sítě. Hodně mi taky dala komunikace s projektanty a žadateli – naučil jsem se vysvětlovat technické věci tak, aby jim rozuměli i ti, kteří nejsou z oboru. A v neposlední řadě chápu víc souvislosti mezi územním plánováním, stavebními záměry a kapacitami sítí.

Co Vás na Vaší práci nejvíc baví?

Baví mě, že má moje práce konkrétní výsledek. Když se vyjádřím ke stavbě nebo přípojce, vím, že to někomu umožní postavit dům, provozovnu nebo zrekonstruovat starý objekt. Také mě těší, že mám určitou míru odpovědnosti – musím se rozhodovat odborně, podle pravidel, ale zároveň s ohledem na místní podmínky. A v neposlední řadě oceňuji, že se stále učím – technologie a legislativa se vyvíjí a je potřeba být pořád v obraze.

Jak byste popsal svůj pracovní den?

Většinu dne trávím u počítače. Posuzuji projektové dokumentace, mapy a podklady k žádostem o napojení na vodovod a kanalizaci. Vyjadřuji se k tomu, jestli je napojení technicky možné, v souladu s normami, a jestli má naše síť dostatečnou kapacitu. Když je potřeba, konzultuji nejasnosti s kolegy nebo projektanty, případně i s majiteli pozemků. Někdy je potřeba vyjet do terénu a ověřit situaci přímo na místě. Každý den přináší nové situace. Žádné dvě žádosti nejsou stejné, a to mě na téhle práci baví nejvíc.