7

Již tři sta let ční nad Českými Budějovicemi unikátní technická památka, Vodárenská věž. O stavbě, která se po mnoho generací starala o zásobování krajského města vodou, již osmým rokem vypráví zvídavým návštěvníkům průvodce Pavel Bartuška. Dobrá duše tohoto místa a bezedná studnice informací nejen o věži samotné, ale i o historii vodárenství vůbec. Namísto důchodového odpočinku neváhá ve svých 74 letech znovu a znovu stoupat po 105 schodech a cestou lidem vyprávět o slastech i strastech této profese a vzít je na výlet do dob dávno minulých.

Interview Pavel Bartuska, Budweis, Wasserturm

Již tři sta let ční nad Českými Budějovicemi unikátní technická památka, Vodárenská věž. O stavbě, která se po mnoho generací starala o zásobování krajského města vodou, již osmým rokem vypráví zvídavým návštěvníkům průvodce Pavel Bartuška. Dobrá duše tohoto místa a bezedná studnice informací nejen o věži samotné, ale i o historii vodárenství vůbec. Namísto důchodového odpočinku neváhá ve svých 74 letech znovu a znovu stoupat po 105 schodech a cestou lidem vyprávět o slastech i strastech této profese a vzít je na výlet do dob dávno minulých.

Jak jsi se Pavle, dostal k vodařině?

Není to moje původní profese, dlouhá léta jsem pracoval ve fabrice, kde jsme vyráběli přístroje pro letadla, ale také třeba vybavení tanků. V 90. letech se ale tato výroba utlumila, a tak jsem se přihlásil do vodáren na místo vedoucího provozu Bukovská Voda. Tam jsem po různých organizačních změnách zůstal až do roku 2015.

Čím tě tahle práce zaujala?

Právě tím, jak byla různorodá. Kromě provozu bukovské úpravny vody jsme měli na starosti i vodohospodářský majetek okolních obcí. Takže se pořád něco dělo. Opravovaly se vodovody, čistili vodojemy, pečovali jsme o vrty. Navíc jsem zažil i rekonstrukci celé úpravy.

Nebylo to dost na to, abys v roce 2015 odešel do penze?

Nic se neděje jen tak, končil jsem v červnu 2015 a právě tehdy se připravovalo otevření Vodárenské věže v Českých Budějovicích pro veřejnost. Nabídli mi, jestli bych nechtěl zkusit provádět. Bydlím nedaleko a mám rád historii, takže jsem si řekl, že to zkusím. Dvakrát jsem byl na náslechu při prohlídkách a v září šel poprvé s návštěvníky sám.

Jaké to bylo?

Měl jsem text naučený z materiálů, něco jsem věděl navíc, ale úplně příjemně mi nebylo. Naštěstí jsem se nikde nezasekl. Mou výhodou ale je, že často využívám to, co jsem u vody sám zažil a můžu o tom lidem vyprávět naprosto přesvědčivě.

Baví tě to i po osmi letech?

Pořád, vždycky si dohledám něco navíc, abych lidem prohlídku ozvláštnil. Třeba jsem si koupil knížku, kde je spousta informací o historii Budějovic. O dopravě, vodárenství, koněspřežce, historii Lučního mlýna, který tu kdysi v areálu býval.

Jaké máš nejradši publikum?

To je různé. Malé děti jsou moc příjemné, všemu se diví, všechno je zajímá. U starších dětí už je náročnější je zaujmout. Baví mě, že při různých akcích, které tu na věži pořádáme, přijíždějí lidé z různých končin republiky. Často jsou to nadšenci přes technické památky. Na těch se pak vyřádím.

Poznáš předem, že se ti sešla skupina „odborníků“?

Za ta léta mi stačí, abych si s nimi začal na dvoře pod věží povídat, a než dojdeme do přízemí, už mám jasno a vím, jaká prohlídka bude. Jsem rád, když se ptají, pak klidně prohlídku protáhnu a přidám něco navíc.

Z jaké dálky jsi už přivítal návštěvníky na věži?

Z různých koutů Česka, ale nejdále byli z Brazílie, Číny a Kalifornie. Většinou to byli cizinci, kteří zde studují, nebo Budějovičáci, kteří se provdali do ciziny a přijeli se na věž podívat s rodinou. Díky tomu máme v návštěvní knize zápis v čínštině, nebo třeba obrázek od dětí z New Yorku.

Co lidi na věži nejvíce zajímá?

Mnoho z nich zaujalo, že České Budějovice měly v historii dvojí systém zásobování vodou – pitnou a užitkovou. Právě Vodárenská věž měla na starosti tu užitkovou část. Dnes už se hodně mluví o efektivnějším využívání vody, a tak je pro lidi zajímavé, že naši předci už něco podobného měli. Hodně také diskutujeme o procesu čištění odpadní vody.

Nahoru pod nádrž na vodu je to z přízemí věže 105 schodů. Na rozdíl od vyhlídkových věží tu ale návštěvníky nečeká žádný ochoz s ohromujících výhledem na město. Nebývají zklamaní?

Vůbec, v posledním patře máme místo toho srovnávací vyhlídkové fotografie na Budějovice ze současné doby a z doby před sto lety. Ke každé zajímavé budově se jim snažím něco říct, třeba o historii Hartmutovy továrny v sousedství nebo o Dominikánském klášteře. Stává se mi, že se návštěvník po letech na prohlídku vrací, a na konci mi říká, tohle bylo zase úplně jiné, o tom jste nám tehdy nevyprávěl. A to mě baví.

Co bys chtěl, aby si lidé z návštěvy Vodárenské věže odnesli?

Byl bych rád, aby si uvědomili, že voda není samozřejmost a že se k ní musíme chovat jako k cenné surovině. Vodu potřebujeme pro život všichni, bez ní se nic neobejde. Přijďte se na věž podívat, rád vám o tom povyprávím.

Rozhovor vedla Lenka Zimmelová (ČEVAK a.s.).

Wasserturm innen_Interview_Bartuska Wasserturm_Interview Pavel Bartuska

Registrace na komentované prohlídky na: Vodárenská věž (https://vodarenskavezcb.cz)

Skupinovou registraci lze provést i individuálně e-mailem na: vodarenskavezcb@cevak.cz